Díl první

5. srpna 2011 v 12:29 | Bublina :)
Další den. Další den v totálně nudné škole s nejhorší učitelkou... Stará Otrapa, jak říkáme paní učitelce Satrapové, si hned první hodinu prostě vymyslela, že nám dá test... V první hodině čeština. Test ušel, nebyl tak těžký, tipla bych to na trojku, ale jelikož si na mně Otrapa zesedla... Nemudu nad tím těď přemýšlet a kazit si den. V další hodině máme chcemii a náš workoholický učitej Jánošík má zase pilno. Jenom co vejde do třídy, hned začne říkat teorii, ze které si máme dělat poznámky. Půlku výkladu má za sebou ještě dřív, než si stačím vytáhnout blog a pero, a začít psát. Samozřejmně následuje každopondělní neohlášené písemka ( jak nečekámé ! ) na kterou nám stejně řekne odpovědi. To je jeho výhoda. Když se ho někdo na něco zeptá, on odpovídá tak horlivě, že nám většinou prozradí všechny odpovědi. Oprava testu následuje hned, jak ho dopíšeme, dopadne za dvě, což je celkem dobrá známka. Stejnou známku mi učitel zdělí i na vysvědčení, což je celkem dobrý. U dalšího předmětu si můžu udělat čárku, mám ji z krku. Potom už jsou jenom dvě hodiny praxe, které mně dost nudí, a následuje hodina tělocviku s naší učitelkou Strínskou. Ten je celkem v poho, vymluvím se na své dny a celou hodinu prosedím s mobilem v ruce. Po škole na mně čeká můj kluk Mirek, který mně doprovodí ke stadionu. Už dva roky jsem totiž hrdá roztleskávačka podporující Vlky, městský hokejový tým. Tak jsem se taky seznámila s Mirkem. Hraje hokej za Vlky, a tréningy má ve stejnou dobu na stejném místě jako já s rostleškávačkama. Před stadionem už si Monika a Lenka, moje dvě nejleší kámošky, dopřávají jednu z každodenní dávky cigaret. Monika se svým Honzou, 30tilettým taxikářem ( to že je o třináct let mladší než on jí zjevně nevadí ) a Lenka s Jirkou, kterého zná už od dětství a chodí s ním od třinácti. Jdeme sřív, stadion ještě není otevřený, Jirka a Mirek se odeberou na stadion hned, jak přijde jejich trenér, Honza se rozloučí s Monikou a nasedne do svého taxíka. Já a holky čekáme na ostatní členky týmu, protože my můžeme na stadion až s naším trenérem Bohouškem, který má mimo to příšerně starý mobil, který někomu strká před obliček, vždy, když přijde pozdě. Bohoušek se sem dokolíbá, pustí más dovnitř a už čeká v sále kde cvičíme. Trvá nám to déle, protože si s Monikou musíme povědět podrobnosti jjejího včerejšího rande. přijdeme do sálu a přidáme se k rozcvičce. Tréning probíhá jako obvykle. Cvičíme různé signály, které volí kapitámka- Monika týmu. Každý signál znamená něco jiného. Po tréningu se s Lenkou odebereme do kavárny *Evropa* kde počkáme hodinu na svoje hokejisty. tréning jim sice začíná stejně, nikoli stejně nekončí. Obědnáme si každá lattéčko a drbeme, typické holčičí řeči. O škole, o klukách, postěžujeme si na třídní drbny a tak dále. Kluci jsou už u vchodu, celí uřícení a my jim obědnáme dvě horé čokolády, protože je jim očividně zima. Přisednou si, Mirek mně obejme, omuví se že jsme museli zase čekat a poděkuje za čkoládu. POKRAČOVÁNÍ V DALŠÍ ČÁSTI.
 

Kam dál

Reklama